Materiály a technologie

K čemu slouží parozábrana a kde ji použít

ČTENÍ NA 5 MIN. | 8.12.2023

Při plánování a výstavbě moderního nízkoenergetického nebo dokonce pasivního domu jste v oblasti dřevostaveb jistě narazili na pojem parozábrana, popřípadě parobrzda. Už ze samotného názvu je celkem jasné, co je účelem takové vrstvy. Víte ale, z jakých materiálů může být vyhotovena, proč je tak důležitá a že je třeba velmi důsledně pohlídat kvalitu jejího provedení?

Čím lépe je dům zateplen, tím větší vnitřní komfort nabízí svým uživatelům a tím efektivněji a levněji ho v zimě vytopíme nebo v létě vychladíme. O kvalitě tepelné obálky domu nehovoří jen tloušťka použité izolace, ale i parametry oken či dveří a preciznost provedení stavebních detailů. Ve své podstatě jde o to utěsnit každou škvírku a odizolovat každý vodivý materiál, který by přispíval k narušení požadované vnitřní teploty. Těsná obálka domu má ale i své nevýhody – zejména nedostatečné odvětrání interiéru. Kromě zřejmého problému, kterým je špatná kvalita vnitřního vzduchu (řešíme dostatečným větráním nebo instalací systému řízeného, umělého větrání), je třeba se postarat o to, aby vlhkost, kterou uvnitř domu vytváříme svými činnostmi i prostým existováním, nepronikala do konstrukcí stěn a střechy a pokud ano, tak pouze regulovaně. V prvním zmíněném případě se rozhodneme pro takzvaně difuzně uzavřenou skladbu, pak je třeba stěny opatřit ze strany interiéru tzv. parozábranou (ve formě tenké fólie), nebo promyslíme skladu stěny tak, aby jí vlhkost zas až tak moc nevadila a hlavně, aby se mohla po čase zase odpařit – abychom mohli kontrolovat množství odešlé vlhkosti, použijeme ze strany interiéru tzv. parobrzdu (zpravidla deskový materiál).

Důležité je dokonalé zatěsnění všech prostupů konstrukcí, zatěsnění všech detailů Foto Isover

Proč není dobré pustit vlhkost do konstrukce

Pokud utěsníme okna, dveře a další slabá místa, kterými by proudil vzduch z interiéru a naopak, bude hledat jiný, i když pocitově mnohem těžší způsob. Klidně skrze stěny nebo střechu. A vzduch z interiéru s sebou vezme i vlhkost, kterou si doma vytvoříme. Teplý vzduch pojme vlhkosti mnohem víc než ten studený, a protože se při průchodu stěnou ochladí, v určitou chvíli vzdušná vlhkost zkondenzuje, tedy pára se promění v kapalinu. A najednou máme uvnitř stěny vodu, která se vsákne do izolace nebo do nosných dřevěných profilů, a vytvoří ideální prostředí pro vznik plísní a hniloby. Mokrá tepelná izolace ztratí část svých izolačních schopností, nosná konstrukce zase postupně zdegraduje.

Parozábrana ve formě speciální fólie

Princip konstrukce difuzně uzavřených dřevostaveb má u nás už docela dlouhou tradici, tím pádem najdeme na trhu mnoho realizačních firem, které ho při výstavbě svých domů používají. Oproti druhé variantě, o které budeme hovořit, vyniká zejména nižšími pořizovacími náklady. Je založen jednoduše na tom, že do konstrukce stěn a střechy nesmí pronikat žádná vlhkost z interiéru, která by mohla v konstrukci zkondenzovat. Proto se ze strany interiéru u všech obvodových stěn, na spodní stranu střešního pláště, popřípadě pod strop posledního podlaží, máme-li nad obytným prostorem nezateplené podkroví, umístí speciální fólie, která zcela zabrání prostupu jakékoliv vodní páry. Difuzně uzavřené konstrukce jsou pak často zateplené polystyrenem, který skladbu stěny neprodyšně uzavírá zase z druhé strany. Největším problémem, který toto řešení má, je nezbytná nutnost velké technologické kázně při provádění, ale i při samotném užívání. Jakákoliv chyba, kterou může být omylem vytvořená trhlina, nevhodně utěsněný prostup konstrukcí nebo třeba nedůsledné prolepení spojů, vede k neřízenému pronikání vzduchu s obsahem vlhkosti do konstrukce, která se odtud už ale nemá jak dostat – protože je celá difuzně uzavřená.

Sádrokartonové předstěny a podhledy slouží i jako ochrana parobrzdné či parotěsné vrstvy Foto Pexels

S parobrzdou to jde i bez fólie

Právě problémy spojené s nutností provést parotěsnou fólii dokonale a ještě ji také neporušit v průběhu užívání domu, vedly nakonec k vytvoření druhého řešení, kterým je difuzně otevřená konstrukce. Ta funguje na trochu jiném principu – vlhkost do konstrukce proniknout smí, pokud splní několik podmínek. Nebude jí příliš mnoho a podaří se ji bezezbytku odvětrat. Ze strany interiéru se v tomto případě obvykle používá deskový materiál – OSB desky nebo sádrovláknité desky, který se postará o regulaci množství vlhkosti, kterou do konstrukce pustíme. Spáry desek a další prostupy je ale třeba pořádně utěsnit i v tomto případě. Dále pak ve skladbě stěny používáme paropropustné materiály, jako je například minerální nebo dřevovláknitá izolace a také prodyšný fasádní systém. Platí, že resistence jednotlivých materiálů proti propouštění vodní páry musí směrem od interiéru do exteriéru klesat, a také, že v konstrukci zkondenzuje za rok méně vody, než kolik se jí stihne odpařit. Difuzně otevřené konstrukce mají zpravidla delší životnost, i když jejich pořizovací náklady jsou vyšší.

Difuzně otevřené konstrukce rozhodně „neprofukují“, míra propustnosti vzduchu stěnou je opravdu minimální. Může být tedy bez problému použita i u pasivních domů, které mají nejpřísnější požadavky na vzduchotěsnost stavby Foto Pexels

Speciální materiály

Na trhu dnes existují i speciální fólie, které v zimě fungují jako každá jiná parozábrana a ze strany interiéru do konstrukce žádnou vlhkost nepropustí. Pokud se ale vlivem montážních a uživatelských chyb dovnitř přeci jen nějaká vlhkost dostane, fólie jí v létě umožní odvětrat zpátky směrem do místnosti (pokud vlhkost za touto fólií dosáhne vyšší hodnoty, než je v interiéru, změní se její ekvivalentní difuzní tloušťka a fólie se směrem ven „otevře“).