Materiály a technologie

Podzimní teploty mohou negativně ovlivnit omítání

ČTENÍ NA 5 MIN. | 8.11.2025

Podzimní období sice okouzluje pestrými barvami přírody, ale ve stavebnictví přináší řadu komplikací. Zvyšující se vzdušná vlhkost a klesající teploty negativně ovlivňují například hydrataci cementu, a tím i proces jeho tuhnutí. Při plánování stavebních prací je navíc nutné zohlednit i zkracující se denní světlo. Je třeba dodat, že nepříznivé, sychravé počasí se nejvíce podepisuje na omítkách a dalších činnostech prováděných v exteriéru.

Omítky na bázi vápenocementu

Vzdušná vlhkost a nižší teploty mají zásadní vliv na provádění fasádních nátěrů, dále na realizaci pastózních omítek, vyrovnávacích stěrek apod. Tedy na kvalitu zateplovacích systémů ETICS. Ještě větší problém nastává u silikonových a silikátových materiálů, protože jsou nejvíc citlivé na vlhkost. Při ranních teplotách okolo jednoho až dvou stupňů celsia a vzdušné vlhkosti nad 80 % nastanou v těchto materiálech reakce, které způsobí například nevzhledné fleky na povrchu omítky.

Potíže nastávají také u břízolitových omítek, které se nenatírají, a proto se jejich aplikace v podzimním období obecně nedoporučuje. Pokud omítka nestihne dostatečně vyzrát a ztvrdnout, ztrácí pevnost, snižuje se její přídržnost a vznikají praskliny. Voda obsažená v omítce navíc při nízkých teplotách může zmrznout a následně povrch poškodit. Pokud jde o pastózní omítky, existují speciální zimní přísady, které působí jako urychlovače a umožňují omítce správně zrát i za zhoršených podmínek. Tento proces je však možný pouze tehdy, pokud pokles teplot pod bod mrazu trvá jen krátce a během dne se znovu oteplí. Obecně však platí, že při teplotách nižších než +5 °C se chemické procesy v omítce zastavují a cement přestává reagovat.

Na druhou stranu podzimní počasí nepůsobí tak negativně na jádrové omítky ani štuky. Důvod je jednoduchý – tyto materiály netvoří finální povrch, který by zajišťoval ochranu a estetický vzhled stavby. Proto případné drobné praskliny nejsou zásadním problémem, jelikož budou později překryty finální vrstvou, například nátěrem. U těchto typů omítek se pouze prodlužuje doba jejich zrání.

Podzimní teploty mohou negativně ovlivnit omítání | bignews.cz

Co tedy dělat na podzim a jak?

Jak už bylo zmíněno, při nanášení jádrové omítky, která slouží pouze jako podkladová vrstva, není případné vypraskání zásadním problémem. Otázkou však zůstává, zda je v tomto období vhodné provádět i finální štuk. Odpověď zní ano – pokud lze očekávat, že se počasí po dobu přibližně dvou týdnů udrží v příznivějších podmínkách. Štuková vrstva má obvykle tloušťku 3 až 4 mm a při denních teplotách kolem 10 °C vyzrává přibližně 1 mm za den, takže celý proces trvá zhruba pět dní. Poté je možné nanést i finální nátěr, který štuk chrání. To znamená, že ještě v říjnu lze celý postup bez problémů zvládnout. Je však důležité upozornit, že štuk sám o sobě nemusí být dostatečně odolný vůči vlhkosti, a proto by neměl přes zimu zůstat bez ochranného nátěru. Pokud se práce nestihnou dokončit, není to zásadní problém – jádrová omítka zimu bez větší újmy přečká a štuk spolu s fasádním nátěrem lze bezpečně provést na jaře. I kdyby došlo během zimy k drobnému poškození povrchu jádrové omítky, nejde o nic vážného, protože před jarní aplikací štuku se fasáda stejně musí očistit a odstranit všechny nesoudržné části.

Konečný postup je však vždy nutné přizpůsobit konkrétním klimatickým podmínkám. Nejvíce škodí střídání mrazů a oteplení, kdy se zvyšuje vlhkost vzduchu. Naopak suchý mráz bývá méně problematický – i když se na něj nelze spoléhat.

Materiály na bázi vápna

Podzimní vlhké a chladné počasí představuje značný problém pro vápenné materiály. Ideální teplota pro jejich zpracování se pohybuje mezi +10 °C a +25 °C. Při nižších teplotách se zpomaluje proces zrání i karbonatace vápna, což vede ke vzniku trhlin a snížení kvality omítky. Ve srovnání s vápenocementovou omítkou potřebuje vápenná omítka na vyzrání výrazně více času – průměrně dva dny na každý milimetr tloušťky, tedy přibližně dvojnásobek. Z těchto důvodů je omítání vápennými směsmi na podzim velmi rizikové. Týká se to zejména rekonstrukcí historických budov, kde se tyto materiály běžně používají. V ideálním případě by měl být dům omítnutý nejpozději začátkem září, aby měla omítka i její jádro dostatek času k vyzrání před příchodem chladnějšího počasí. Výjimku tvoří pouze omítky na bázi hydraulického vápna, které tuhnou a tvrdnou i ve vlhkém prostředí, dokonce pod vodou. Je také dobré připomenout, že pro klasické vápenné omítky neexistují žádné zimní přísady ani urychlovače – ty jsou založené na cementové bázi a s vápenným pojivem nejsou kompatibilní.

Konkrétní malty a omítky v nabídce BigMat najdete na e-shopu ZDE.

Poradenství pak na nejbližší prodejně BigMat!

i.s. Foto autor a archiv Cemix