Zajímavosti kolem nás

Toskánsko je perlou Itálie

ČTENÍ NA 8 MIN. | 17.11.2023

Toskánsko patří mezi nejkouzelnější oblasti Itálie. Johan Wolfgang von Goethe dokonce kdysi prohlásil, že Toskánsko neleží v Itálii, ale Itálie leží v Toskánsku. No něco pravdy na tom možná bude. Koneckonců statistici v UNESCU tvrdí, že 60 % nejdůležitějších uměleckých děl na světe se nachází v Itálii a necelá polovina italských právě ve Florencii. To už přece stojí za návštěvu. Ale pozor, Florencie není zdaleka jediné místo, které při cestě do Toskánska musíte navštívit. Co městečko, to historický skvost. Siena, Pisa, Lucca, Montepulciano, Volterra anebo přímořské Livorno. Ale komu by umění či historie nestačila, může se stoprocentně spolehnout, že v Toskánsku zažije skvělé gurmánské zážitky.

Florencie a Michelangelo

Místo nudné dálnice jsme volili cestu kolem Salzburgu, minuli jsme Zell am See, horský masív jsme projeli Felbertauerntunnelem, sjeli jsme dolů do Itálie, projeli střediskem Cortina d’Ampezzo a nakonec jsme opustili hory nedaleko města Treviso a najeli na dálnici, která nás dovedla až do Florencie. Byl večer a naše první kroky vedly do „neturistické“ restaurace, kterou nám doporučil ochotný recepční. A nutno dodat, že jsme byli svědky úžasného koncertu přípravy originálního Florentského steaku, jenž je pro tuto oblast typický. Tedy kromě vynikajícího toskánského červeného vína, lanýžů, kaštanů, slaniny a samozřejmě sýrů. Faktem je, že obchody s pochutinami a lanýži jsou doslova na každém rohu. Co všechno lze s těmito drahocennými houbami dochutit je až neuvěřitelné. Pro zajímavost – Region Monte Amiata je světově proslulým nalezištěm. S plným žaludkem vyrážíme konečně do centra. Florencie leží na řece Arno a ve středověku byla centrem významné městské republiky, která se za vlády rodu Medicejských přeměnila na Florentské vévodství. Byli to právě Medicejští, kteří se zasloužili o kulturní rozkvět města, jenž vrcholil v 15. století, protože tehdy se Florenci stala kolébkou renesance. Od roku 1982 je centrum Florencie zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. To jen ve stručnosti. Historie města by zabrala na několik článků. První naše kroky vedou na hlavní náměstí Piazza del Duomo, na kterém obdivujeme renesanční katedrálu Santa Maria del Fiore. Až tady se dovídáme, že se jedná o čtvrtou největší katedrálu v Evropě. Její stavba začala už ve 13. století a trvala dvě staletí, než byla dokončena. Obcházíme ji kolem dokola a dojem je opravdu silný. Je to naprosto úžasná stavba. Je večer a náměstí je stále plné lidí včetně pouličních kejklířů. I tak je bohužel fronta na vstup do katedrály příliš dlouhá. Vedle katedrály Santa Maria del Fiore je další zajímavost – 82 metrů vysoká zvonice Campanile. Hned za ní je baptisterium San Giovanni, ve kterém byl pokřtěný Dante Alighieri. Zbytek večera nasáváme atmosféru Florencie v malé pouliční hospůdce. Na druhý den ráno míříme nedočkavě na druhé největší náměstí – Piazza della Signoria. Ve středověku zde sídlila městská správa – signoria. Dominantou náměstí je Palazzo Vecchio a Loggia dei Lanzi, což je otevřená hala s arkádami a několika sochami, včetně slavného Perseuse s hlavou Medúzy. Sochu si objednal Cosimo I. De Medici aby symbolizoval vítězství Medicejských nad florentskou republikou. Hned vedle stojí další světově proslulý symbol renesance – socha biblického Davida, jehož autorem je Michelangelo Buonarroti. David je vysoký přes 4 metry a je z mramoru. Jaké zklamání – je to kopie. Originál najdete v galerii florentské Accademie. Doporučuji předem si zakoupit přes internet vstupenky, protože zájem turistů je obrovský. Někdo tu říkal, že Michelangelo dostal za Davidovu sochu 900 zlatých dukátů, což prý bylo více, než vydělal za celý život Leonardo da Vinci. Ale kdoví jak to bylo. Stačí pár kroků a jsme u Neptunovi fontány, která se tyčí do výšky 560 cm. A jdeme dál na další klenot města – most zlatníků – Ponte Vecchio – Starý most. Proslulý most byl postaven roku 1345 a autorem byl Neri di Fioravante. Má tři oblouky a najdete na něm spoustu obchůdků, dnes hlavně zlatnických krámků. Projít se po mostě ve dne i večer stojí za podívanou. Neméně zajímavé kulturní zážitky nabízejí místní proslulé galerie, například galerie Uffizi. Znovu se vrátím k našemu dobrosrdečnému recepčnímu, který nám poradil cestu na Piazzale Michelangelo, ze kterého je úchvatný pohled na celou historickou Florenci. Doporučuji zajet sem v podvečer, kdy zapadající slunce vytváří spolu s městem neopakovatelnou atmosféru. Na Florencii jsme si vyhradili dva dny a stejně to na podrobnější průzkum nestačilo. A tak jedem dál.

Santa Maria del Fiore

Piazzale Michelangelo

Kopie sochy Davida na Piazza della Signoria

Sousoší na Ponte Vecchio

Siena

Pokud někdy vyrazíte do Toskánska, tak kromě Florencie nesmíte vynechat Sienu. Je také zapsaná na seznamu památek světového dědictví UNESCO a někdo dokonce tvrdí, že je krásnější, než Florencie. Těžko říct, každý má svůj názor a obě města stojí za to vidět. Středobodem Sieny je nejznámější náměstí Piazza del Campo. Jedno z nejhezčích a největších v Itálii. Pravdou je, že jakmile jste tam, úžasem přestanete mluvit a jen tiše vstřebáváte atmosféru i čilý ruch, který tu panuje. Konají se zde každý rok koňské dostihy, ve kterých soupeří jezdci z jednotlivých čtvrtí města. Která čtvrť zvítězí, uspořádá na oslavu velkolepý mejdan a to ve čtvrti, která prohrála. Samotné náměstí je klenotnictví plné historických staveb. Nejvýznamnější je pravděpodobně gotické Palazzo Publico se 102 metrů vysokou věží Torre del Mangia. Při procházce historickým centrem budete obdivovat autentickou středověkou atmosféru. Co ještě vidět? Zřejmě jednu z nejstarších univerzit světa – Sienskou univerzitu, anebo nejstarší banku na světě – Banca Monte dei Paschi di Siena, která vznikla v roce 1472. Původně měla poskytovat úvěry chudým lidem v nouzi. Nakonec do dotáhla na 5,3 milionu klientů. Avšak proslýchá se, že se jí v poslední době nedaří a její osud je v rukou italské vlády. Asi 30 km od Sieny leží další skvostné místo. Je jím městečko San Gimignano, které je proslulé, jak jinak, zachovalou středověkou architekturou. Poznáte ho již z dálky, neboť na náhorní plošině se objeví 15 vysokých kamenných věží. Tedy původně jich bylo 72. Říká se jim rodové věže, protože zámožní obchodníci je budovali jako výraz jejich bohatství a moci. Současně to byly i obranné věže. San Gimignano není na rozlohu velké, ale o to je kouzelnější. Na procházku kamennými uličkami, kde si koupíte ty nejlepší toskánské dobroty, budeme ještě dlouho vzpomínat. Asi nikoho nepřekvapí že opět patří na seznam památek světového dědictví UNESCO. Zdá se, že v Toskánsku, je tento statut naprosto běžnou záležitostí.

San Gimignano

Siena - Piazza del Campo

Piazza del Campo a Torre del Mangia

Nejstarší banka na světě

Pisa nebo Lucca?

Poznávat Toskánsko, to by vydalo minimálně na 3 týdny dovolené, ale ty bohužel nemáme. Zajížďkou k moři (město a přístav Livorno) jsme se nakonec dostali do Pisy. Také tímto městem protéká řeka Arno, ale známější je hlavně díky šikmé věži. Stojí na Náměstí zázraků (Piazza dei Miracoli). Má kruhovitý půdorys a vysoká je 56 metrů. Stavba započala v roce 1174 a hned od samého začátku se začala naklánět. Ale pozor – na opačnou stranu, než dnes. Stavitelé se ji snažili vyrovnat, což se sice zpočátku podařilo, ale když ji prodloužili o další poschodí (tři), věž se viditelně naklonila na druhou stranu. Další architekt se snažil naklonění zastavit tím, že další patra stavěl mírně nakloněna opačným směrem, aby tím změnil těžiště, ale to se nakonec stejně nepodařilo. A tak rezignoval. Výsledkem je věž, která zde stojí dodnes a má celkem šest pater. Naší poslední toskánskou zastávkou je 25 km vzdálené městečko Lucca, které nás opět příjemně překvapilo. Historické centrum, nemusím říkat, že je perfektně zachovalé, obepínají původní městské hradby. Když na ně po schodech vylezete, pohodlně centrum obejdete kolem dokola. Široké hradby slouží místním k procházkám, projížďkám na kole nebo běžcům k relaxaci. Dovnitř nesmí automobily. Uprostřed je eliptické náměstí a řadou historických budov. Nechybí samozřejmě spoustu restaurací, butiků a obchůdků se suvenýry. Blízkost moře je příležitostí ochutnat i místní rybí speciality. No, řekněme, že Lucca bylo překvapením na konci cesty. Původně jsme tak romantické město ani nečekali, a o to víc nás zaujalo. Jenže náš vymezený čas se navršil a my se museli vydat cestou domů. Sice opět přes hory a krásné průsmyky, protože jak se říká: cesta je cíl. Toskánsko je prostě úchvatné.