Materiály a technologie

Lité podlahy – anhydrit VS cement?

ČTENÍ NA 5 MIN. | 4.12.2022

Úkolem litých potěrů je vytvořit nosnou a rovnou plochu pod finální nášlapnou vrstvu, logickým požadavkem je tedy jejich tvarová stabilita a pevnost. Zatímco v ohledu náročnosti pokládky, finální únosnosti a přípravy podkladu jsou oba materiály víceméně srovnatelné, jejich základní odlišnosti spočívají v klimatických podmínkách realizace a zejména v požadavku na rychlost jejich vysušování.

Zanedbatelné smršťování anhydritu

Největší výhodou anhydritových litých potěrů je bezpochyby fakt, že po aplikaci nevyžadují takřka žádné ošetřování. Při takzvaném zrání potěru dochází ke vzniku husté struktury krystalů, které se vzájemně provážou a vytvoří velmi pevný celek – díky tomu vykazují pouze zanedbatelné smršťování v řádu několika málo setin milimetrů na metr, proto je možné realizovat anhydritové potěry v tloušťce již od 30 mm, navíc i ve velké ploše bez nutnosti dilatačních spár.

Minimální deformace anhydritu při vysušování

Jsou to právě vlastnosti anhydridu, které umožňují provádět velmi rychlé a intenzivní vysušování, aniž by došlo k deformacím finálního povrchu. Okamžitě po aplikaci je sice nutné bránit vzniku průvanu a abnormálnímu lokálnímu vysušení – třeba u osluněných ploch – ale již za dva dny je zcela v pořádku zahájit intenzivní větrání.

Anhydritové směsi zvládnou také pokládku při nízkých teplotách, díky možnosti rychlého vysušování je pro ně toto období v podstatě ideální, protože je možné topit a rychle vyměňovat teplý vlhký vzduch na stavbě za studený a suchý venkovní. Pozor je nutné dát naopak na příliš vysoké teploty, protože se při nich tvrdnutí anhydritu zpomaluje, nad 40 °C se úplně zastaví a litá podlaha sice vyschne, ale nevytvrdne.

Anhydrit se nehodí do trvale vlhkých prostorů

Důležité je neuzavřít v anhydritu žádnou zbytkovou vlhkost a položit tak na něj krytinu až po jeho vysušení, které ale probíhá vzhledem k jeho vlastnostem velice rychle. Anhydrit se nedoporučuje používat v místech s vysokým povrchovým napětím, které způsobuje například valivé zatížení a zcela nevhodný je všude tam, kde hrozí vysoká vlhkost při provozu. Má totiž tendenci nasávat okolní vlhkost a ztrácet tak svou pevnost. Pozor na kyselé pH anhydritu a tím způsobenou korozi kovů, zejména hliníku. Podtrženo sečteno, anhydritová podlaha je zpravidla pochozí už po 24 hodinách, úplného vytvrdnutí pak dosahuje po 7 až 10 dnech od položení.

Cementové potěry si poradí s trvale vlhkými prostory

Lité podlahy ze směsi na bázi cementu mají také samonivelační schopnosti – není tedy třeba se obávat horší zpracovatelnosti, jako je tomu u klasických betonových podlah. Stejně jako anhydrit se samotná pokládka realizuje rychle a snadno, s vysokou přesností. Oproti anhydritu je velkou výhodou cementových potěrů možnost realizace v trvale vlhkých prostorách a všude tam, kde bude problém s vysušováním – aplikovat ho lze od tloušťky zhruba 45 mm.

Pozor na vznik divokých výsušných trhlin

Cementový potěr se nicméně v době svého zrání smršťuje, a to v řádech desetin milimetru, v závislosti na okolních podmínkách. Při aplikaci cementového potěru se tak nevyhneme vytváření dilatačních smršťovacích spár – podle typu konkrétního potěru, obvykle v úsecích zhruba 4 x 4 metru. Jak už bylo řečeno, vše závisí na rychlosti a plynulosti vysušování, proto cementový potěr nikdy nesmíme vysušovat rychle, vystavovat ho velkým změnám teplot nebo podporovat míru vysušení nadměrným průvanem. V čím tenčí vrstvě je cementový potěr aplikován, tím je na kroucení, deformace a snížení výsledné pevnosti náchylnější. Po aplikaci je třeba vyčkat 7 dní a až potom zahájit velmi pozvolné větrání, po dalších 3 až 4 týdnech se může přistoupit k položení krytiny.

Cementové potěry vyžadují optimálnější teplotní podmínky při pokládce

Nízké teploty při pokládce výrazně zpomalují hydrataci a ve chvíli, kdy teplota klesne pod 5 °C, zastaví se proces tvrdnutí. Vysoké teploty zase zapříčiňují příliš rychlou ztrátu požadované vlhkosti – proto je cementový potěr vždy náchylnější na optimální pokládkové podmínky a stavba tak musí být v tomto ohledu mnohem lépe zabezpečená. Pokud jsme ale schopni zajistit pozvolné a řízené vysušování, může cementový podklad obsahovat při pokládce krytiny vyšší zbytkovou vlhkost než anhydrit. Z hlediska snášenlivosti s jinými materiály pozor na styk cementu a anhydritu – vzniká minerál ettringit, který výrazně zvětšuje svůj objem a snižuje přídržnost.

Cement nebo anhydrit?

Vzhledem k výše uvedeným vlastnostem obou používaných směsí už byste měli mít jasno – pokud existuje riziko vlhkosti, vždy je lepší volit cementový potěr. Je ale nezbytně nutné, zajistit mu správné podmínky při realizaci a jeho následném vysoušení. Při dodržený správných zásad budou obě materiálové varianty sloužit dlouho a spolehlivě.