Architektura

Architektura je vlastně módní záležitost

ČTENÍ NA 6 MIN. | 8.7.2021

Liberec je město se 100 tisíci obyvateli, velmi bohatou historií a významnou architekturou. Liberec býval druhým největším městem v Čechách, za což vděčil rozmachu textilního průmyslu na počátku 19. století, a to napomohlo i k rozvoji urbanismu a bohaté architektury. Významnou stopu tu zanechala řada německých, českých i vídeňských architektů, kteří v Liberci a jeho okolí postavili mnoho pozoruhodných staveb. Z doby rozmachu textilního průmyslu stojí za zmínku známé Liebiegovo městečko, které nechal postavit majitel textilní továrny pro své zaměstnance. Nás ale zajímala současnost, a tak jsme v Liberci navštívili Projektový ateliér David a povídali si s majitelem Ing. arch. Ladislavem Davidem.

Jak jste se stal architektem?
Když jsem se rozhodoval co budu dělat, psal se rok 1975. Maminka mi tehdy říkala, že když pořád lezu po stromech a nebojím se výšek, mohu být stavař. Tak jsem šel na střední průmyslovou školu, stavební obor dopravní stavitelství, protože na pozemní stavitelství mne nevzali. Posléze se mi podařilo dostat se na fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně. Pozemní stavitelství dělám s nadsázkou od roku 1976, to mi bylo 16 let. Tehdy jsme museli postavit místo chaty rodinný dům. Dodnes tam bydlím a zjišťuji, že to není tak špatné.

Jak vnímáte postavení architekta v českém stavitelství?
V tomto řemesle je dnes obrovská konkurence. Architektů je několikanásobně více, než bylo před rokem 89. Na rozdíl od zahraničí, společnost u nás nevidí konkrétní osobu za konkrétním domem. Zcela určitě se poslední dobou rodí řada nových a šikovných ateliérů, které mají touhu dostat se nahoru a dělat opravdovou architekturu. Na druhou stranu stále často převažuje představa investora, který nám architektům říká: správné je to, co chci já.

Nemáte pocit, že u mnoha realizací, zejména rodinných domů, splývá funkce architekta a projektanta?
Ano, to je pravda. Podle mne největší tragédie je, když návrh namaluje neústupný architekt. Zrovna nedávno jsme byli svědky situace, kdy jeden projektant navrhnul školku, ale investorovi se nelíbilo, že tam jsou betonové schody. Chtěl je něčím obložit a ten projektant odešel z jednání s tím, že v každém případě trvá na betonových schodech a jinou variantu nepřipouští. Tahle práce je myslím o nějakém kompromisu. Investor může mít nějaký požadavek z určitého důvodu. Samozřejmě pokud požaduje, aby byly schody obloženy červeným linem, tak to je zas jiná věc.

Co opačný názor, který říká, že architekt něco navrhne, ale nejde to za rozumné peníze postavit.
Všechno je to o jisté pokoře a o znalostech. Já samozřejmě můžu říct, že hasič je vůl, protože mě do jinak proporčně pěkné stavby nutí umístit požární schodiště, které tu proporci naruší. Jenže já přece musím už při návrhu vědět, že z té stavby musí být zajištěn únik dvěma směry.

Jaké nejčastější chyby dělají privátní investoři?
Teď mám zcela čerstvý zážitek. Klient nás oslovil s dotazem, za kolik uděláme dokumentaci pro stavební povolení, sloučíme ji s územním rozhodnutím, kdy budeme hotovi s projektovou dokumentací, a chtěl to všechno dohromady vědět ihned. Přitom ale má pozemek, který je hrozně složitý s obrovským převýšením, a vůbec nemá představu co tam vlastně chce postavit a kolik ho to bude stát. Z toho vyplývá asi to nejdůležitější: lidé si neuvědomují, že by bylo výhodnější oslovit dvě tři studia a nechat si udělat dva nebo tři náhledy na dům a ty pak posoudit. Každý z těch návrhů představuje určitou investici a nápad. Investoři nechtějí hned na začátku vynaložit peníze za studie. Bohužel desetinásobky těchto peněz nakonec stejně prohospodaří, když třeba něco mění v době, kdy je dům už rozestavěný.

Když začínáte nějaký projekt, kde berete inspiraci? Máte nějaký oblíbený materiál?
To je jednoduché, musíte nejprve poznat klienta, komunikovat s ním a pak už to jde samo. Když vyhrajete soutěž, nemůžete si samozřejmě klienta vybírat, ale pak jsou klienti, kteří za námi chodí opakovaně a vědí, co od nás mohou očekávat. Mě ta pestrost klientů nesmírně baví. Architektura je módní záležitost. V dnešní době energetických auditů máme stále rádi dřevo a cihly. Dřevo je recyklovatelný materiál a zrovna tak i staré cihly. Máme několik realizací, kdy jsme investorovi poradili, ať tu stavbu raději zachrání. Ale je to samozřejmě složité a musí se posuzovat vždy ta konkrétní situace. Někdy je lepší zbourat a postavit znova, ale když to stojí za to, proč objekt nezachránit? Náš ateliér je v domě z roku 1875, který se rozpadal. Nám se ho ale podařilo zachránit a navíc jsme mu vtiskli novou tvář.

Co je to vlastně dobrá architektura?
To ukáže až historie. Já vám to ale povím trošku jinak. Když za mnou někdo přijde a řekne, pane architekte, ten barák je moc malý, tak já mu ho zvětším. Když řekne, že je drahý, tak použiju levnější materiály. Pokud je stále drahý, tak zmenším půdorysy. Když si myslí, že je tam málo světla, udělám větší okna. Ale když mi někdo řekne, mně se to nelíbí, tak proti tomu nemám žádný argument. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Podle mne se u nás staví dost kvalitních rodinných domů, ale vždy to souvisí s tím, zda je investor osvícený. Naše zkušenosti jsou navíc takové, že většina investorů má představu, že se jejich dům postaví za menší peníze. A je jedno, zda má rozpočet 3 miliony nebo 30. Stavěli jsme dům, kde jen šatna měla 60 m2, a pak tu byl investor, který bydlel s partnerkou na 18 m2. To jsou dva extrémy, ale za dobrou architekturu považuji dům, ve kterém žijí spokojení lidé.

Nechají si klienti poradit?
To je individuální. Ale co je problematické – dnes už nejsou ideální stavební pozemky. Takovým pozemkem byl mírný jižní svah s přístupem ze severu. Jenže ho už nekoupíte. Lidé, kteří se dostávají k penězům, kupují pozemky, na kterých je obtížné stavět. Proto architektonický koncept musí vycházet z technických možností daného místa.

Chápu to dobře, že klient si koupí pozemek, aniž by si zjistil, jestli tam může stavět?
Ano, je to tak, v mém okolí znám několik případů, že levný „stavební“ pozemek někdo koupí a teprve, když se přesvědčí, že na něm nelze stavět, prodává ten pozemek dál. Ty pozemky jsou zanedbané, nikdo se o ně nestará. A ti lidé jsou buď hloupí, nebo spekulanti. Anebo obojí dohromady.

Jaké zajímavé stavby vznikají v libereckém regionu?
V Liberci se zbouraly některé objekty, které se bourat neměly, například Sdružený obchodní dům Ještěd od architekta Hubáčka, který nahradila nudná architektura obchodního centra. Na druhou stranu tu vznikla řada zajímavých staveb, které navazují na regionální sklářskou tradici, jako je Lasvit v Novém Boru nebo Muzeum sklářství v Jablonci nad Nisou.

Děkuji za rozhovor

■ Ivan Sklenář,
foto archiv Projektového ateliéru DAVID