Blýská se dřevostavbám na lepší časy?
Podíl realizovaných dřevostaveb se na celkovém objemu nově postavených domů již několik let téměř nemění. Je ale...
Jan Žaloudek vystudoval architekturu na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v ateliérech Jindřichy Smetany a Jana Šépky. V průběhu studia sbíral zkušenosti na School of Visual Arts v New Yorku a na dalších akademických stážích. Profiluje se jako výtvarně orientovaný architekt s citem pro navrhování rezidenčních staveb a interiérů. V roce 2020 založil pod svým jménem architektonické studio, které se věnuje projektům různých měřítek pro privátní klienty. Jednou z jeho posledních realizací je rodinný dům Oskar, který se stal absolutním vítězem architektonické soutěže Interiér roku 2024.
Pane architekte, často se v médiích opakují fráze jako moderní, či současná architektura. Co si má člověk pod tím představit?
V současném mediálním diskurzu jsou tyto pojmy používané volně mimo jejich přesný formální význam.
Dalo by se říci, že za “moderní architekturu” lze považovat stavby, které vznikly od začátku 20. století do období před koncem milénia. Jejich stylová různorodost je však bohatá, takže pojem “moderní architektura” zahrnuje stavby funkcionalistické, kubistické, brutalistní čí organické. Toto období končí s nástupem “postmoderny”, což je umělecké hnutí, které staví na negaci a kontrastu ke všem moderním stylům. Postmoderna zavrhuje diktát “formy a funkce” a relativizuje všechny bývalé kompoziční, umělecké, a technické zvyklosti.
Naproti tomu pojem “současná architektura” popisuje stavby, které vznikají od postmoderny do současnosti. Toto období je charakteristické individuálním přístupem, mnohostí forem a variabilitou funkcí. Současná architektura v sobě zahrnuje širokou paletu tvůrčích přístupů, které nelze zařadit pod jeden umělecký styl.
Co je pro vás při komunikaci s budoucím klientem nejdůležitější?
Věnuji se primárně rezidenčním stavbám, proto je pro mě důležitý osobní kontakt s investorem. Je pro mě nutné se správně naladit ve vzájemné komunikaci a uvědomit si svoje role. Architekt, by měl naslouchat vůli investora, kterou poté zhmotní do konkrétního návrhu. Investor by měl důvěřovat schopnostem architekta a dát mu prostor tyto vize naplnit.
Jak moc je důležité místo, pro které tvoříte určitou architekturu, a co je z hlediska filozofie návrhu nejdůležitější.
Místo je pro architekturu prvním a nejdůležitějším parametrem. Ze strany investora i architekta je nutné věnovat dostatečný čas a pozornost jeho nacítění. Důležité je se důkladně zorientovat v dané lokalitě. Zjistit, jak místo vypadá během různých ročních i denních období. Jak vypadá blízké i vzdálené okolí. Jaká je historická paměť místa. Jaké jsou sociální vztahy v lokalitě. Na základě těchto pozorování je poté snadnější definovat stavební program a celkovou filozofii návrhu.
Při pohledu na vaše realizace vnímám pocitově prvky funkcionalismu někdy až minimalismu. Je to pro vás typické?
Snažím se vždy používat minimum výrazových i kompozičních prostředků. Souzním s funkcionalistickým heslem “méně je více”, avšak to je asi jediná hodnota, kterou s tímto stylem sdílím. Funkcionalismus se snažil vytvořit dům, jako “stroj na bydlení”, jako předem jasně promyšlenou strukturu s jasně oddělenými prostory dle jejich uvažované funkce. Tento přístup je ale podle mého názoru sterilní a příliš technokratický. Lidské vnímání i život se nedá definovat rovnicí ani diagramem. Můj názor je, že dům by měl být spíše “chrám na bydlení”. Místo, které je jednoduché, čisté, ale současně tajemné a mnohoznačné.
Zabýváte se také rekonstrukcemi? Dáváte při nich přednost bourání a stavbě nového objektu, třeba s prvky historie, anebo skutečné rekonstrukce?
Zabývám se také rekonstrukcemi, protože mě baví vciťovat se do historického kontextu a dále ho rozvíjet. Každý návrh potřebuje individuální přístup, při kterém je potřeba zvážit všechny parametry, zadání investora i technický stav objektu. Jsem pokud možno pro zachování historických struktur, pokud to není zbytečně na úkor stavebního programu a rozpočtu. V historii bylo běžné, že starší stavby uvolnily místo těm novým a díky tomu vzniklo mnoho kvalitních staveb.
Studoval jste v zahraničí, například v New Yorku. Jaká to byla zkušenost a co vám přinesla? Můžete srovnat práci architekta u nás a třeba v Americe?
Studoval jsem na SVA (School of Visual Arts) obor Visual and Critical Studies. V tomto programu jsem se více přiblížil výtvarnému umění, konkrétně sochařství a instalacím. Byl to pro mě formující zážitek, hlavně z důvodu neskutečně inspirativního potenciálu New Yorku. Mám několik přátel, kteří se živí jako architekti v NYC a musím říci, že situace na pracovním trhu se od té české liší. Panuje tam velký převis poptávky nad nabídkou. Na jedno místo se hlásí desítky až stovky lidí. Obvyklá roční neplacená stáž u většiny pozic by byla v Česku neakceptovatelná. Jako architekt máte sice možnost pracovat v těch nejlepších světových ateliérech na zajímavých projektech po celé planetě, musíte mít ale ostré lokty a obětovat profesi většinu svého času.
Jednou ze zajímavostí New Yorku je rekonstruovaný High Line Park. Výborný nápad, který revitalizoval bývalou nadzemku a hlavně dříve nevalně proslulé čtvrti. Kdo v současné době prochází tímto parkem, může obdivovat okolní stavby od světových architektů. Proč něco takového nevzniká u nás?
Tento projekt je jedinečný i v kontextu samotného New Yorku. Vznikal postupně odspoda po několik dlouhých let jako snaha neziskové organizace o oživení původní zásobovací vlečné dráhy v Meatpacking district. Od původního záměru po zahájení stavby uplynulo deset let. U nás máme také několik podobných, avšak ne tak okouzlujících příkladů. Jedním z nich je oživení bývalé žižkovské železniční trati na úbočí Vítkova. Podobnou ambici má i projekt Drážní promenády na místě již nefungující trati mezi Prahou a Benešovem, který propojí Zahradní Město a Vršovice. Doufám, že vznikne skvělý veřejný prostor pro Pražany, který bude srovnatelný se slavnou High Line.
V současné architektuře se často řeší kombinace moderních technologií a udržitelnosti. Ale také v mnoha případech kontext s historií. Vnímáte to jako vzájemný souboj dvou světů? Kdo vyhraje?
Myslím, že tyto požadavky je vhodné spíše propojovat. Vnímám to tak, že moderní technologie použité v rozumné míře napomáhají větší udržitelnosti staveb. Umožňují nám stavby lépe plánovat, stavět i udržovat.
Co je podle vašeho názoru rozhodující pro návrh interiéru? Jak moc je důležité světlo, dispozice či materiály?
Zásadní pro návrh interiéru je správná dispozice, jejímž měřítkem je člověk. Umožňuje plynulý pohyb obyvatel prostorem a člení prostor na pobytové a funkční zóny. Dalším prvkem jsou pravdivé materiály. Autentické materiály jako dřevo, kámen, keramika, textil, ale i sklo nebo beton podvědomě působí na lidskou psychiku a můžou ji pozitivně ovlivňovat. Světlo je pro mě hlavním výrazovým prostředkem architektury. Má jedinečnou schopnost naplňovat, ale i vyprazdňovat prostor, vytvořit atmosféru a dodávat prostoru charakter.
Pro výběr odpovídajících výrazových prostředků je důležité jakou funkci a atmosféru má daný prostor mít. Má ložnice má působit útulně a uzavřeně? Nebo má být vzdušná a otevřená. Vše záleží na požadavcích investora a návrzích architekta.
Který architektonický projekt vás v poslední době zaujal u nás nebo v zahraničí?
Z českých realizací bych zmínil rekonstrukci Automatických mlýnů v Pardubicích, centrálu Kloboucké lesní nebo kavárnu Mezi Srnky Americká. Ze světových architektů obdivuji tvorbu Petera Zumthora, obzvláště jeho lázně Therme Vals.
Domníváte se, že architekt znovu získal mezi laickou i odbornou veřejností určitou prestiž, které se architekti u nás těšili především v meziválečném období?
Podle mého názoru v české společnosti ještě chybí povědomí o důležitosti architekta jako odborné profese. Mnoho investorů si myslí, že jsou schopni vytvořit návrh pouze pomocí projektanta. Existuje už však početná skupina “osvícených” klientů, pro které je práce s architektem přirozenou a radostnou součástí procesu vývoje stavby. Jsem rád, že v České republice se tato skupina postupně rozšiřuje a že se v našich městech a krajině objevuje stále více promyšlených staveb.
Děkuji vám za rozhovor
i.s.
Foto: BoysPlayNice
Portrét Hana Knížová
Podíl realizovaných dřevostaveb se na celkovém objemu nově postavených domů již několik let téměř nemění. Je ale...
Příběh moderní novostavby v „prvorepublikových“ Všenorech u Prahy začal ve skutečnosti před mnoha lety. Kdysi tu žila...
S architektem Josefem Vostrackým jsme se v průběhu dvou let potkali na několika projektech, které nikdy nebyly všední...
Aby web fungoval jak má - souhlas s cookies
Pro co nejlepší zážitek z prohlížení webu, aby vše fungovalo, jak má, abychom věděli, co se na našem webu děje, a abychom Vás mohli informovat o tom, co Vás zajímá, využíváme tzv. cookies, což jsou drobné textové informace dočasně ukládané do paměti Vašeho prohlížeče. K použití některých cookies od Vás potřebujeme souhlas, za jehož udělení Vám velmi děkujeme. Vaše rozhodnutí můžete samozřejmě kdykoliv změnit a přenastavit. Více informací o tom, jaké cookies využíváme, naleznete v Zásadách používání cookies.
Jaké cookies používáme