Zajímavosti kolem nás

Proč a jak mít doma optimální klima

ČTENÍ NA 7 MIN. | 16.3.2024

V přetopené, nevětrané místnosti rychle klesá míra soustředění a pracovní výkonnosti až o 50 %. Nevhodné vnitřní mikroklima má dalekosáhlé zdravotní, ekonomické a ekologické důsledky, přesto péče o něj není stále takovou samozřejmostí, jakou by být měla. Optimální prostředí vytvoříme nejen nastavením správné teploty, ale i vhodnou mírou vlhkosti a čistotou vzduchu. Kromě optimalizace vytápění a větrání nám s tím může výrazně pomoci ucelená a promyšlená koncepce domu.

Správná teplota je hodně abstraktní pojem, protože každý jedinec vnímá ideální teplotu odlišně. Přesto existují obecná doporučení, která na základě normálního rozdělení pravděpodobnosti počítají s tím, co vyhovuje většině. Pocitová teplota se u každého navíc značně liší i v průběhu jednoho dne v závislosti na jeho psychickém rozpoložení a také činnosti, kterou zrovna vykonává. Proto existují doporučené teploty pro různé místnosti v domě, které se řídí právě tím, co se v dané místnosti obvykle dělá. Například sezení u počítače vyžaduje úplně jinou optimální teplotu než vaření oběda pro pětičlennou rodinu. V moderních interiérech se zónování hodně stírá, protože třeba kuchyně, kde se hodně hýbeme, navíc používáme množství teplo produkujících spotřebičů, bývá velmi často součástí hlavního obytného prostoru, kde zase chceme v klidu relaxovat – což není špatně, jen je vždycky dobré zvažovat při navrhování nejvhodnější dispozice právě i toto hledisko.

Doporučené teploty v obytných místnostech

Obývací pokoj 20 – 22°C

Ložnice 18 – 20°C

Dětský pokoj 20 – 21°C

Koupelna 22 – 24°C

Kuchyně 16 – 18°C

Chodby 16 – 19°C

Velký smysl má zejména nižší teplota v ložnici, která je důležitá pro kvalitní hluboký spánek, a tím pádem i v dětských pokojích, kde se nabízí jako ideální řešení automatická regulace vytápění, která zařídí, že se teplota k večeru utlumí. Naopak nejvyšší teplota je potřeba v koupelně, zejména jsou-li členy domácnosti i malé děti, které mívají s termoregulací problém a jsou náchylnější k prochladnutí. Častým nešvarem českých domácností bývá přetápění, které nevede jen ke zbytečně vysokým nákladům a tím pádem i k nadměrné zátěži životního prostředí (zbytečně vyprodukovaná energie), ale z dlouhodobého hlediska i ke zdravotním komplikacím, jako jsou chronické záněty nosohltanu a dýchacích cest. V číslech se bavíme zhruba o 6 % nákladů na energie s každým zbytečným stupněm celsia navíc a 6 % zbytečně vyprodukovaného oxidu uhličitého. Při opačném problému, tedy snižování teploty, se bavíme dokonce o 3–4 násobném množství energie, kterou potřebujeme na snížení teploty o 1°C.

Pozor na optimální vlhkost

A svou důležitou roli hraje pro subjektivní vnímání teploty i vlhkost vzduchu – pokud je vlhkost velmi nízká, je třeba topit na vyšší teplotu, abychom se cítili stejně. Také, čím je teplota nižší, tím větší vlhkost vzduchu jsme schopni snést, aniž by nám to bylo nepříjemné. Optimální vlhkost v interiéru by se měla pohybovat mezi 40 – 60 %. Nižší vlhkost je nepříjemná a zdraví škodlivá, protože dochází k vysušování sliznic, při vyšší vlhkosti zase bují plísně všeho druhu, které mohou způsobit velké problémy zejména alergikům. Proto je vhodné monitorovat vlhkost vzduchu stejně jako teplotu. Vysoká vlhkost lze vyřešit větráním, v ideálním případě řízeným (centrálním nebo i lokálním), nízká vlhkost je pak úkolem pro zvlhčovače vzduchu. V menší míře pomáhá i pěstování rostlin nebo nádoba s vodou umístěná v blízkosti zdroje tepla.

Jak regulovat teplotu

Pro zajištění optimální teploty v interiéru slouží regulace otopného systému. Elektrické vytápění je při regulaci velice flexibilní, dokáže rychle reagovat na nahodilé tepelné zisky, jakými je slunce nebo elektrospotřebiče, a je tedy oproti teplovodnímu systému z tohoto hlediska efektivnější. U velmi dobře izolovaných domů, zejména těch pasivních, mohou nahodilé tepelné zisky s teplotou v interiéru rychle zacvičit. Nejčastěji nachází elektrické vytápění uplatnění zejména v koupelně nebo všude tam, kde potřebujeme rychle skokově zvýšit teplotu, popřípadě v podobě plošných (podlahové vytápění) nebo sálavých systémů (elektrické sálavé panely) u nemovitostí, kde se hodí možnost regulace či zapnutí/vypnutí na dálku.

U teplovodního vytápění rozdělujeme regulaci na dva typy, tzv. kvantitativní a kvalitativní. Ta první reguluje teplotu prostřednictvím uzavíracího ventilu na radiátoru (manuálního nebo termostatického), sníží nebo zvýší se tak množství teplé vody proudící do radiátoru. Zdroj tepla (kotel) na tuto změnu reaguje o něco později, proto dochází k tepelným ztrátám. Kvalitativní regulace mění přímo teplotu otopné vody a je proto efektivnější. Regulace vytápění bývá dnes často součástí automatických systémů, které dokážou nastavit harmonogram teploty v průběhu dne a noci, brát si informace nejen z teploty interiéru, ale i z exteriéru, učit se na základě obvyklých zvyklostí uživatelů nebo ovládat otopný systém na dálku.

Nestačí ohřát jen vzduch

Kromě teploty vzduchu, kterou změří klasický interiérový teploměr, je pro pocitové vnímání teploty důležitá i teplota povrchů. Pokud otopný systém vyhřívá interiér pomocí konvekce, tedy proudění, ohřívá se od zdroje tepla vzduch a předměty, jako jsou stěny nebo nábytek, se ohřívají až dodatečně. Sálání, kterým šíří teplo oheň nebo sálavé elektrické panely, funguje na principu ohřevu okolních předmětů prostřednictvím infračerveného záření, vzduch se pak ohřívá až druhotně. Platí, že součtová teplota povrchu předmětů a vzduchu by se v zimních měsících měla blížit 38°C a neklesnout pod 32°C, v letních měsících by neměl součet překročit 51°C. Odchylka mezi teplotou vzduchu a povrchů by měla být do 2°C, pokud je větší, vyhodnocujeme teplotu pocitově jako nepříjemnou. Vždy je proto třeba u otopné soustavy myslet na vyvážený podíl sálavé a proudící složky, protože opomenutí jedné nebo druhé vede k uživatelskému diskomfortu.

Když topí slunce

Teplotu interiéru hodně ovlivní i správný návrh dispozice s ohledem na světové strany – slunce totiž, zejména u dobře tepelně izolovaných domů, funguje jako poměrně velký zdroj tepla, což v zimě vítáme, v létě už méně. Už ve fázi projektu je tedy nutné zvážit, kam orientovat dnes tolik populární velké prosklené plochy, které v zimě značně sníží náklady na vytápění, a jak je v létě ochránit před sluncem. Lze uvažovat s polohou slunce na obloze (v zimě nízko, v létě vysoko) a ochránit velké prosklení vhodným přesahem střechy nebo slunolamem. Obecně k jihu nebo západu se nejčastěji obrací hlavní obytné místnosti, na východ ložnice či pracovny, na sever kuchyně, koupelny a technické místnosti a na západ dětský pokoj nebo jídelna. Od věci také není přemýšlet už při návrhu nad dalšími stínicími prvky v podobě předokenních rolet a žaluzií, které zbraňují nejen letnímu přehřívání, ale i vychládání domu za dlouhých zimních nocí. Vždy je zkrátka logicky, ekonomicky i ekologicky efektivnější udělat veškerá opatření k tomu, aby k vytvoření ideální interiérové teploty bylo potřeba co nejméně spotřebované energie.

dd.