Letošní prázdniny byly ve znamení zvláštního režimu cestování, který ovlivnil i naši pravidelnou rubriku. Ale jak se říká, kdo se bojí, nesmí do lesa. Ovlivněni zprávami o přeplněné Šumavě, nekončících frontách na Sněžku a stezkách plných elektrokol, vydali jsme se opět k našim jižním sousedům – do Rakouska. Pravda, také rakouské Alpy byly plné místních turistů, ale to nám nakonec až tak moc nevadilo. V Rakousku je totiž stále co objevovat, pokud máte rádi hory, jezera a dobrodružství.
Sky Walk
Prvním cílem byl ledovec Dachstein, ale nikoliv ze severní strany, naopak z jižní. Největší atrakcí v širokém okolí je „nebeská stezka“ nacházející se ve výšce přibližně 2700 m nad mořem. Dech beroucí zážitek najdete přímo na ledovci Hunerkogel. Než jsme se vydali nahoru, dopřáli jsme si ovšem ranní kávu ve vesničce Dachstein-Ramsau. To mělo i svůj praktický důvod. Na ledovec vás vyveze gondola, ale místo v ní si musíte na webové stránce od května do září předem rezervovat, neboť zájem je veliký a kapacita omezená. Rezervace je zdarma. Proto jsme měli čas na malý relax, neboť start naší gondoly byl rezervován na 11.30. K dolní stanici lanovky vede zpoplatněná cesta, ale pokud si zakoupíte lístek na ledovec, je zdarma. Ovšem musíte si nechat v horní stanici lanovky lístek označit. Při velké návštěvnosti vás nemusí k lanovce vozem pustit, pak nezbývá než nasednout do pendlujícího autobusu. Motorkářům však tento problém nehrozí. Kdo se fakt nebojí, může cestu na ledovec absolvovat na střeše gondoly, ale mezi „našimi“ pasažéry takoví odvážlivci nebyli. Lístek tam a zpátky stojí 40 euro plus dalších 10 zaplatíte za vstup na visutý most, vyhlídku a ledovou jeskyni. Když jsme vyjeli lanovkou nahoru, hory zahalily mraky, které se ale naštěstí občas roztrhaly a vytvořily podmanivou atmosféru. Visutý most je zhruba 100 metrů dlouhý a pod sebou máte minimálně 400 metrů hloubky. Ocelová konstrukce by měla vydržet sílu větru až 250 km/h a 8 metrů sněhu. Na konci mostu je vyhlídková plošina vyrobená částečně ze skla a podle informací je vyšší než vyhlídková plošina u Niagarských vodopádů. Po 14 schodech do prázdna jste konečně na konci sami uprostřed nebe. Chce to ovšem odvahu a dobrý žaludek. Ale zážitek stojí za to. Když je krásné počasí, je pohled dolů úchvatný. Každý, kdo se na schody nakonec odváží, se samozřejmě chce vyfotit, aby se doma mohl pochlubit. My měli smůlu na mraky. Cesta zpátky vede přes ledový palác, ve kterém jsou vytesány nejrůznější ledové sochy. Najdete tu třeba kosmonauta na Měsíci i rytíře ve zbroji. Na pobyt na ledovci si vyhraďte minimálně hodinu a půl. Kdo však touží po treku mezi vrcholy okolních velikánů, bude potřebovat asi 4 hodiny. Nutno poznamenat, že i cestu gondolou dolů si musíte rezervovat předem.
Na Nockalmstrasse kolem strašidelného hradu
Vyhlídkovou silnici Nockalmstrasse naleznete v Korutanech přímo v srdci národního parku Nockberge, pro který jsou na rozdíl od Salcburska typické oblé vrcholy okolních hor. Přejezd z Dachsteinu do horské vesničky Innerkrems, kde jsme se ubytovali, abychom si 35 kilometrů a 52 zatáček vychutnali za ranního rozbřesku, trval se zastávkami zhruba dvě hodiny. Samozřejmě musíte volit „zážitkovou“ cestu přes hory mimo dálnici (číslo silnice je 99 a pak 96), kde třeba navštívíte hrad Moosham. Tato památka z 12. století náleží vesnici Unternberg a patří údajně k nejstrašidelnějším místům v Rakousku. Nutno dodat, že tuto informaci jsme předem neznali. Hrad jsme objevili vlastně náhodou, a protože nás pohled na něj ihned zaujal, okamžitě jsme zastavili. Bylo zrovna pozdní odpoledne a bylo bohužel zavřeno. Jen na trávě pod košatým stromem seděla osamělá paní a cosi četla v ošuntělé knize. Na pozdrav nereagovala a ani se nepohnula. Udělali jsme tedy pár fotografií, ale atmosféra byla najednou jiná, taková zvláštní, až mysteriózní. Teprve večer v penzionu jsme se dozvěděli, že hrad je plný záhad a krvavé historie. Místní z něj mají respekt a po setmění se prý k němu nikdo nepřibližuje. Povídá se, že o čarodějnice, vlkodlaky a duchy zemřelých tu není nouze. V letech 1675 až 1689 tu bylo sťato více než 100 lidí. Někteří lidé, kteří zde pracují nebo pracovali, prý občas hrůzou utíkají. V okolí hradu byly nalezeny mrtvé a zmrzačené krávy s roztrhanými vnitřnostmi, což se sice nakonec připisovalo přemnoženým vlkům, ale kdo ví? Lovci, kteří se tenkrát vydali po stopách vlků, se domů už nikdy nevrátili. Tak honem dál. Pro milovníky benzinu a zvláště dvou stop je Nockalmstrase nádherný zážitek. Jen počítejte s tím, že cesta je zpoplatněna. Pro auta platí denní lístek 19,5 euro a pro motocykly 13 euro. Nejvyšším bodem je Eisentalhöhe ve 2024 metrech. Najdete tu kromě parkoviště malou hospůdku, zázemí a doporučení na místní treky nebo motovýlety a samozřejmě krásný výhled. Zbytek klikaté cesty vede do vesnice Ebene Reichenau. Odtud je to jen kousek do lázní Karlbad, kde je údajně voda teplá až 40 °C.
■ Ivan Sklenář, foto autor
Vegetační střechy, někdy nazývané také jako zelené nebo ozeleněné, jsou střechy pokryté vrstvou živých rostlin, jako...
Jsme na začátku roku 2024. Stavebnictví má za sebou těžké období a je otázkou, zda tento rok bude lepší, či nikoliv....
Starý známý dotační program Nová zelená úsporám (NZÚ) prošel v roce 2023 výraznou proměnou. Ke klasice, dnes...
