Materiály a technologie

Založení domu a izolace spodní stavby

ČTENÍ NA 6 MIN. | 18.1.2022

Způsob a především pak správné provedení založení domu přichází při realizaci novostavby na řadu jako první. Jaké má moderní stavebník možnosti? Plánujete realizaci dřevostavby nebo klasického zděného domu? A chcete se s jeho energetickou náročností držet legislativních požadavků, nebo míříte spíše k pasivnímu standardu? Právě to jsou totiž základní parametry, které určí, kterým směrem se při rozmýšlení máte ubírat. Podívejte se na přehlídku nejběžnějších způsobů, se kterými se můžete v tuzemsku setkat.

Železobetonová základová deska s obvodovými pasy

Celoplošné založení na železobetonovou základovou desku s obvodovými pasy je v České republice stále bezkonkurenčně nejpoužívanějším způsobem založení moderních novostaveb. Vzhledem k množství betonu se jedná o dražší způsob, než při zakládání na pasy, zase je ale téměř jisté, že si stavba bude sedat rovnoměrně a zamezí se tak vzniku trhlin ve stěnách a omítce. Obzvláště v případě, kdy se základové pasy vyzdívají z dutých betonových tvárnic, tvořících ztracené bednění, které se podle potřeby prováže výztuží a zalije betonem. Takové řešení základových pasů má mnohem menší prostorovou tuhost, než pokud bychom měli pasy z litého betonu, a s mnohem větší pravděpodobností se tak po dotvarování podloží objeví ve vrchní stavbě praskliny. Založení stavby na celistvé betonové ploše oproti tomu zajišťuje rovnoměrnější přenos veškeré zátěže na základovou zeminu a přispívá k lepší celkové stabilitě stavby. Zakládáme-li tedy na železobetonovou desku, půdorys budoucí stavby se nejprve na pozemku vymezí betonovými pasy, mezi které se poté vylije vyztužený podkladní beton. Pasy se po vnějším obvodu izolují od úrovně základové desky až po ložnou spáru základů v nezámrzné hloubce, jejíž stanovení záleží na druhu zeminy, nadmořské výšce, ale i zeměpisné poloze (v ČR 800 - 1300 mm) nenasákavým extrudovaným polystyrenem. Pokud bychom tímto způsobem chtěli zakládat pasivní dům, je ale třeba řešit ještě tepelný most pod obvodovým zdivem (klasicky totiž izolujeme podlahu, nosné stěny ovšem stojí na železobetonové desce, která může odspodu promrzat).

Plovoucí základová deska

Právě z důvodu eliminace zmiňovaného tepelného mostu pod nosnými, zejména obvodovými stěnami, se při zakládání pasivních domů používá způsob založení na plovoucí železobetonové desce. Plovoucí se nazývá proto, že je od podloží izolovaná extrudovaným polystyrenem, pěnovým sklem nebo keramickým kamenivem umístěném na hutněném štěrkopískovém polštáři s drenáží. Tento způsob zakládání je hojně rozšířený v Německu a Rakousku. Základová spára, tedy vodorovná rovina, ve které se stýká základ se zeminou, je v těchto případech chráněna po obvodě domu metrovou šikmo skloněnou clonou z nenasákavých tepelně izolačních desek, v případě realizace s použitím pěnoskla či keramického kameniva pak dostatečným přesahem podsypu. Díky takovéto plošné tepelné izolaci je vrchní stavba mnohem lépe chráněna a také odpadá konstrukčně a technicky náročná stavba základových pasů. Při použití extrudovaného polystyrenu nebo pěnového skla se izolační vrstva realizuje zhruba v tloušťce 200 – 300 mm, zásyp z keramického kameniva lze z geotechnického hlediska navrhovat do tloušťky 1 m, z hlediska tepelně technického (u pasivního domu) stačí 0,5 m. Obvykle se používá frakce 4-8 mm se sypnou hmotností 350 kg/m³.

Založení stavby nad terénem

V případě moderních dřevostaveb a dalších montovaných technologií je zajímavou alternativou k těžké železobetonové spodní stavbě založení na bodových opěrách – tedy na betonových či zděných patkách, nebo na zemních vrutech. Tento způsob založení je nejrozšířenější v USA a známe ho pravděpodobně pod názvem crawl-space (z angličtiny, znamená průlezný prostor). Spodní líc vrchní stavby je při tomto způsobu založení od úrovně upraveného terénu oddělen provětrávanou (průleznou, tedy kontrolovatelnou vzduchovou mezerou) o tloušťce min. 600 mm. Podlahu nad terénem tvoří tepelně izolovaný nosný dřevěný rošt. Větraná vzduchová mezera je nejlepším izolantem v boji proti vlhkosti a radonu, zase ale prostor pod domem promrzá, tedy podlaha musí být opravdu dobře izolovaná a veškeré přípojky vedené tímto prostorem musí být nejen zateplené, často ale i opatřené tepelným odporovým drátem, který zabrání jejich zamrznutí. Tento způsob založení klade i zvýšené nároky na speciální ošetření prostupů konstrukcí podlahy nad terénem a v podstatě i na její správný návrh a realizaci, protože se jedná o poměrně specifickou konstrukci (de facto stropní konstrukce mezi vytápěným a nevytápěným prostorem). Nejdůležitější je ale zajistit, aby byl průlezný prostor dobře větraný, protože jinak může dojít ke kondenzaci vzdušné vlhkosti a následní tvorbě plísní.

Podsklepená stavba

Pokud chceme dům podsklepit, logicky je nutné izolovat celou spodní stavbu – tady existuje řešení hned několik, ale tomu se budeme věnovat zase někdy příště. Ve své podstatě jde o nutnost izolace stěn a podlahy podzemního prostoru proti tlakové podzemní vodě – to se nejčastěji realizuje pomocí asfaltových pásů, hydroizolačních plastových fólií nebo izolačních stěrek, které se nanášejí pomocí špachtle (pozor ale na dokonalost provedení – nesmí se vynechat ani milimetr). Takto ošetřené stěny jsou pak dále zatepleny lepenými nebo kotvenými deskami extrudovaného polystyrenu, ten je chráněn drenážní nopovanou fólií a vrstvou netkané textilie.

Napojení spodní stavby a obvodové stěny

V místě soklu musí tepelná izolace základů nebo suterénu důsledně a bez přerušení navazovat na tepelnou izolaci obvodových stěn vrchní stavby. Tyto dva druhy zateplení jsou od sebe oddělené pouze dilatační spárou. Na tepelnou izolaci soklu a spodní stavby máme výrazně jiné požadavky než na tepelnou izolaci vrchní stavby, protože desky izolantu musí být nenasákavé, mrazuvzdorné, pevné, jednoduše zpracovatelné a musí mít dobrou snášenlivost s různými typy hydroizolací – proto se nejčastěji používá extrudovaný polystyren, který to je, jako jediný z běžných izolantů, schopen zajistit.