Materiály a technologie

PROČ JE DŮLEŽITÁ PENETRACE?

ČTENÍ NA 4 MIN. | 16.10.2022

Princip stavebnictví spočívá v postupném spojování materiálů, které pak vytvoří určitý celek. Technologie spojování bývá tím největším oříškem, hned po výběru vhodného materiálu. Těch situací je na každé stavbě nespočetné množství. Celá řada z nich se neobejde bez tzv. penetračního nátěru. Třeba takové finální omítání betonové, sádrokartonové nebo cihelné příčky, lepení obkladů, nebo i konečné malování interiéru.

Účelem penetrování je docílit zpevnění podkladu, zlepšit přídržnost materiálu, a hlavně sjednotit savost podkladu, případně také snížit savost, je-li to zapotřebí. Budete se možná divit, ale stále ještě řada firem tento technologický krok podceňuje, a dokonce někdy k penetraci ani nepřistoupí. Základní chybou, se kterou se na stavbě setkáváme, je ale špatná volba penetračního nátěru pro daný podklad. Proto je opravdu důležité číst technické listy a dbát na doporučení výrobce. V ideálním případě používat systémové řešení, to znamená materiály od jednoho výrobce, které jsou v praxi vyzkoušené. Například použít sádrovou omítku a penetraci stejné značky. Spadlá omítka ze zdi, natož ze stropu, vinou chybné volby penetračního nátěru není opravdu nic příjemného.

Nejčastěji se v praxi setkáváme s vodou ředitelnými penetracemi vyráběných na disperzní bázi. Hlavní složkou je tedy disperze a pak také polymery, s jejichž pomocí se po vyschnutí penetračního nátěru vytvoří pevný a sourodý film. Kromě toho obsahují penetrace také další složky, jako třeba vodu, tužidlo, plnivo, aditiva apod. Druh polymeru obsaženého v penetračním nátěru určuje oblast použití penetračního nátěru. Z praxe je vyzkoušeno, že levné univerzální penetrace často šetří právě na nejdůležitějších složkách, což pak vede k nepříjemným problémům. Levné penetrace totiž jen hydrofobizují povrch podkladu, a přitom nezvýší přilnavost k jiným vrstvám.

Na výběr máme tzv. hloubkovou penetraci, která má velmi malou molekulu polymeru a umí se vsáknout do savého nebo nesoudržného podkladu a současně ho zpevnit. Druhou skupinu penetrací tvoří povrchová penetrace, tedy ta, jejíž molekuly jsou větší, a tudíž zůstávají na povrchu. Tato penetrace se nazývá adhezním můstkem. Zatímco hloubkovou penetraci použijeme na savý povrch, jaký mají například nasákavé cihly, stará omítka, sádrokartonová deska apod., tak třeba betokontakt (kontaktní můstek apod.) použijeme naopak u nesavých povrchů jakými jsou samozřejmě beton, polystyrenové bloky atd. Typickou aplikací je v tomto případě nanášení sádrové omítky v bytových či jiných objektech jejichž zdivo je z nesavého betonu.

Tím ovšem výčet penetrací zdaleka nekončí. Například firma Knauf má ve svém portfoliu 10 druhů penetrací a každá je vhodná do určité situace a na daný podklad. U Baumitu se setkáváme nejčastěji se třemi druhy penetrací a u Cemixu je výběr také velký, detailně specifikovaný, například na fasádní penetrace, interiérové penetrace, podlahové penetrace atd. Vlastní hloubkovou penetraci má i BigMat. Některé typy penetrací fungují jako hloubkové, protože se umí vsáknout do podkladu, ale také částečně jako povrchové. Je tedy zřejmé, že vždy záleží hlavně na materiálu podkladu, který penetrujeme, a na který budeme nanášet jiný většinou finální materiál (keramický obklad, sádrovou omítku, stěrku, nátěr atd). Může se zdát, že výběr penetrací je příliš veliký, ale není tomu tak, čím větší je specializace, tím je pak lepší výsledek. Někdy je dokonce nutné aplikovat dvě penetrace. Třeba v případě, že nanášíme samonivelační sádrovou stěrku na cementový povrch. Nejprve použijeme hloubkovou penetraci, která zpevní povrch a druhý den použijeme povrchovou penetraci, která si rozumí s nivelační stěrkou. A co je ještě důležité – dodržovat poměr ředění!

Než začneme penetrovat, je dobré se přesvědčit, že povrch je bez prachu, suchý a zbavený hrubých nečistot. Penetraci nejčastěji nanášíme válečkem. Pro lepší orientaci a rozlišení povrchu bývají penetrace lehce zbarvené, aby bylo poznat, jaký povrch byl penetrován a jaký nikoliv. Další materiál se obvykle na penetrovaný povrch podkladu nanáší až druhý den. Musí se dbát na to, aby penetrační nátěr nezmrzl. V opačném případě by nefungoval.