Materiály a technologie

Problémy s vlhkostí ve stavbách

ČTENÍ NA 5 MIN. | 18.1.2026

Vlhkost představuje jeden z nejvážnějších faktorů, které negativně ovlivňují stavební konstrukce. Zpočátku se často projevuje nenápadně – například skvrnami na stěnách, odlupující se barvou nebo poškozenou omítkou. Jakmile je zdivo zavlhlé, dochází ke znatelnému snížení jeho tepelněizolačních vlastností. Důsledkem je zvýšená energetická náročnost objektu, protože je potřeba více vytápět a část tepelné energie se spotřebuje na vysušování konstrukce.

Současně vznikají vhodné podmínky pro rozvoj plísní, které mohou mít nepříznivý vliv na zdraví obyvatel. Dalším rizikem je promrzání vlhkého zdiva z vnější strany – nasáklý materiál hůře izoluje a je náchylnější k poškození mrazem, což postupně vede k degradaci konstrukce. Kromě technických závad se vlhkost výrazně projevuje také na vzhledu stavby.

Vliv vlhkosti na omítkové vrstvy

Počáteční stadium vlhkostního poškození se obvykle projeví odlupováním nátěru. U vápenocementových omítek má zásadní vliv cementová složka, která je schopna vlhkost rychle přijímat a transportovat směrem k povrchu. K odpařování vody dochází nejčastěji těsně pod nátěrem, kde je vlivem vyšší teploty v interiéru vhodné prostředí.

Rozhodující roli hraje rovněž struktura omítky, její pórovitost a paropropustnost použitého nátěru. V této fázi začínají v materiálu krystalizovat soli, které způsobují ztrátu soudržnosti mezi nátěrem a podkladem. Po narušení povrchové vrstvy proces pokračuje – soli a vlhkost pronikají hlouběji, omítka se zasoluje a v konečném důsledku dochází k jejímu odpadávání. Právě tento řetězec je důvodem, proč je včasná sanace vlhkého zdiva klíčová.

Problémy s vlhkostí ve stavbách | bignews.cz

Hledání zdrojů vlhkosti

Správné řešení problému vyžaduje nejprve identifikaci jeho příčin. Mezi časté zdroje patří srážková voda, která se do konstrukce dostává vlivem netěsností střešního pláště nebo působením deště hnaného větrem, zejména v oblasti soklu. Tyto poruchy jsou obvykle patrné na první pohled v podobě mokrých skvrn na fasádě.

Velmi rozšířeným jevem je rovněž vzlínající vlhkost, kdy voda proniká do zdiva od základů v důsledku chybějící nebo nefunkční hydroizolace. Podobně působí tlaková voda, která se může hromadit pod základovou deskou při intenzivních deštích nebo tání sněhu. Zvýšená hladina spodní vody vytváří hydrostatický tlak, jenž tlačí vlhkost do konstrukce nejen zdola, ale i bočně. Pokud je základová deska nedostatečně dimenzovaná nebo porušená, vznikají další cesty pro pronikání vody a poškození objektu se postupně zhoršuje.

Kondenzace a provozní vlhkost

Samostatnou příčinou vlhkostních poruch je kondenzace vodních par. Při nedostatečném větrání a nízké povrchové teplotě stěn dochází ke srážení vlhkosti, která se následně vsakuje do konstrukce. K problémům mohou přispívat také různé poruchy – například netěsné střechy, poškozené rozvody, nefunkční okapy nebo zatékání přes římsy.

Specifickým problémem může být i nevhodně provedené zateplení, které zvýší difúzní odpor konstrukce. Dříve docházelo k přirozené výměně vzduchu netěsnými okny a lokálním vytápěním. Moderní okna jsou však velmi těsná, a proto je nutné větrat cíleně a krátkodobě. Pokud k výměně vzduchu nedochází, teplý a vlhký vzduch se sráží na chladnějších plochách stěn a postupně poškozuje povrchové úpravy.

Nemalý podíl na vlhkostní zátěži má i běžný provoz domácnosti. Při sprchování se do ovzduší uvolní přibližně 1,7 kg vody za hodinu, vaření či pečení přidá zhruba půl litru. Dokonce i během spánku člověk vyprodukuje kolem 50 g vodní páry za hodinu. Proto je nezbytné zajistit účinné větrání koupelen a kuchyní, například pomocí ventilátorů nebo digestoří. Problémy se mohou objevit také při změně využití prostoru, například pokud se ze sklepa určeného ke skladování stane obytná místnost.

Co zohlednit před zahájením sanace

Z výše uvedeného je zřejmé, že před samotnou sanací je nutné odstranit zdroj vlhkosti. Spoléhat se pouze na aplikaci sanačních omítek je chybný přístup. Tyto systémy totiž nemohou dlouhodobě fungovat bez omezení přísunu vody – při trvalém zatížení dochází k dalšímu hromadění solí a po několika letech se póry omítky zaplní, čímž ztratí svou účinnost.

Ideálním řešením je zapojení odborníka, který stav objektu posoudí, provede odběr vzorků zdiva a vyhodnotí míru zasolení. Na základě těchto údajů lze navrhnout vhodný sanační systém odpovídající konkrétním podmínkám stavby. Tomuto tématu se budeme věnovat příště.

i.s.