Zajímavosti kolem nás

Jak moc je stavebnictví nemocné?

ČTENÍ NA 8 MIN. | 16.2.2024

Jsme na začátku roku 2024. Stavebnictví má za sebou těžké období a je otázkou, zda tento rok bude lepší, či nikoliv. Některé firmy jsou naladěny optimisticky, jiné pohlížejí do budoucnosti s obavami. Ať tak nebo tak, stavebnictví se stále potýká s některými problémy, například s nedokonalým stavebním zákonem. O tradiční pohled do kuchyně stavební výroby jsme požádali Jiřího Nouzu, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví.

Původní prognóza na vývoj stavebnictví v roce 2023 předpovídala pokles o 2 %, ale nakonec je to podle čísel Hospodářské komory jen 1,5 %. Je to hodně nebo málo?

Tak zaprvé, my musíme vycházet z údajů Českého statistického úřadu. Za druhé si nemyslím, že rozhoduje, zda jde o dvě procenta nebo 1,5 procenta. My na Svazu říkáme, že rok 2022 představoval pro porovnání s rokem 2023 vysoký srovnávací základ. Nechci tvrdit, že minulý rok 2023 byl bezvadný, ale určitě nebyl katastrofický. Samozřejmě není dobře, že stavebnictví neroste. A je otázkou, jak se bude vyvíjet v příštích měsících. Na posledním jednání s výrobci stavebních hmot někteří z nich deklarovali pokles poptávky zhruba o 30 procent. To je samozřejmě vysoké číslo, ale musíme si uvědomit, že se to děje v celé Evropě. Na druhou stranu musím říci, že pochvalu zaslouží veřejní investoři jako obce, města, kraje a ministerstvo dopravy, kteří udrželi investice na předpokládané úrovni, což znamená, že v této oblasti k žádnému poklesu nedošlo. Největší propad se, jak asi tušíte, týká bytové výstavby. Důvody jsou všeobecně známé – vysoká inflace a drahé hypotéky. Jsme v očekávání, jaký bude v první polovině roku postoj ČNB, která může změnou úrokových sazeb stavební trh rozhýbat.{img=1162}

Ještě před rokem tu byl problém nedostatku pracovních sil a naplněná kapacita stavebních firem. Dnes je situace jiná a kapacita firem je podle mnohých zhruba na 95 % naplněnosti. Došlo tím ke stabilizaci na trhu?

Myslím si, že do jisté míry ano. Podle mého názoru ekonomika stojí na tom, jaká mají lidé očekávání, jestli budou, nebo nebudou ochotni utrácet peníze, které mají, a to právě s ohledem na to, jak vyhlížejí do budoucnosti. Jenže pokud budeme všichni dál říkat, že je to špatné, tak lidé pod tímto tlakem opravdu nebudou utrácet. A pak to bude opravdu špatné. Ovlivňuje nás spousta věcí: například válka na Ukrajině a konflikt v Gaze. Vláda říká, že snížila náklady na energie, ale nikde se neobjevuje, že se méně vyrábí, a proto klesla spotřeba. Obecně je cena energií stále extrémní.

Ohlédneme-li se za rokem 2022, tak tehdy byly na trhu obrovské výkyvy cen materiálu a také jeho nedostatek. Přinesl rok 2023 v tomto směru uklidnění?

Když jsem byl v roce 2022 na návštěvě u cihlářů, měli plné sklady cihel, které už nebyly jejich. Všechno vyprodali. Distributoři si tehdy udělali zásoby, a jakmile poklesla poptávka, přestali naplno objednávat. Proto došlo ve výrobních závodech k určitým redukcím kapacity a pracovních sil. Ale řekněme že v opatrném módu o 10 procent. Takže se raději udělají technologické přestávky, které se využijí na opravy apod. Firmy se snaží udržet zaměstnanost, aby dokázaly zvládnout očekávané zlepšení vývoje.

Podle posledních zpráv se zdá, že se nezastavila projekční činnost…

Ano, to je pozitivní zpráva. Netuším, jak to vypadá v soukromém sektoru. Ale jsem si jist, že například v resortu dopravy se přípravy staveb nezastavily. Dřívější odhad na tento rok se blížil 190 miliardám, což by byl stav více než ideální. Zatím jsme na 150 miliardách, ale i tak to číslo reprezentuje slušné minimum financí. Zatím nemáme žádné signály, že by se tento rok zastavovaly nějaké investiční akce. Spíše se ptejme, jak se bude vyvíjet privátní sektor.

Možná je právě teď dobrý čas na to začít stavět, je materiál, ty dobré firmy mají přece jen nějakou volnou kapacitu…

Když máte peníze a chcete stavět, ale nevíte, co bude, tak logicky vyčkáváte. Počkáte si třeba rok možná dva. Ale pak se dostanete do okamžiku, kdy to bydlení musíte řešit, protože potřebujete bydlet. A to může u mnoha privátních investorů nastat právě letos.

Mohou podle vás soukromou výstavbu nějak zásadně ovlivnit evropská nařízení o energetické náročnosti všech nových staveb, jež by měla platit od roku 2030?

Pravděpodobně ano. Nedá se tvrdit, že by v tomto kontextu mohlo dojít ke zlevňování. Opak bude pravdou. Zatím nikdo nepředstavil zelené řešení, které by bylo levnější než původní, tzv. nezelené. V našem oboru platí, že nové suroviny do stavby prostě dát musíte, pouze z recyklovaných materiálů objekt nepostavíte. Každá stavba má kontrolora kvality, firmy jsou nějak nastavené, drží záruky a měnit složení materiálů ve prospěch recyklátů je pro ně dost velké riziko, protože nikdo neví, co to udělá. Takže se do změn nikomu moc nechce. Ale je tu ještě jeden faktor. Významné slovo mají banky, které půjčí peníze na stavbu firmě, která bude „zelená“. Ta, která nebude, má smůlu. To nevidím jako příliš spravedlivé.

Co v současné době pálí stavebnictví nejvíc?

V rámci bytové výstavby je to určitě drahé financování projektů.

Povede to k situaci, o které se neustále mluví, že lidé půjdou cestou nájemních bytů? Ale nemáte pocit, že se do toho developerům zrovna moc nechce?

Myslím, že s tématem nájemního bydlení už developeři pracují. Jenže v současné situaci, kdy velké fondy nesměly tyto byty kupovat, se vše pozastavilo. Do budoucna je to však nevyhnutelné a musí dojít ke změně. Zejména nová generace mladých lidí bude bydlení řešit tímto způsobem.

Je stavebnictví závislé na zahraničí?

Objektivně není, protože firmy, které podnikají v zahraničí, tak činí přes dceřiné společnosti. Z hlediska stavební činnosti je to, podle mého soudu, vůbec neomezuje. Na svých vývozech jsou omezeni výrobci stavebních materiálů, např. cihel. Asi nikdo nebude vozit z Rakouska cihly do Prahy, případně naopak, to by obrovsky zvedlo náklady. Limitováni ve vývozu mohou být a jsou např. výrobci obkladových materiálů. Ti jsou závislí na situaci na evropských a světových trzích.

Co by podle vás mohlo akcelerovat stavební výrobu v dohledné době?

Už jsme hovořili o bankách, zejména o drahých hypotékách. A nemyslím si, že by něco jiného mohlo přispět k oživení. Na druhou stranu by to mohla být změna nálady ve společnosti. Inflace šla dolů a teď jde o to, jak se situace bude na veřejnosti prezentovat.

Před rokem jsme se bavili na téma nového stavebního zákona. Termín platnosti se mezitím posunul na začátek ledna s tím, že úplná platnost bude od července. Došlo mezitím k dalším změnám. Jak se v tom má člověk vyznat a dočkáme se podle vás konečně situace, že stavby, respektive jejich příprava, se zrychlí?

Od 1. ledna začala fungovat ta část, která se, zjednodušeně řečeno, týkala dopravního a stavebně energetického úřadu. Už nyní tam mají nějaké případy k rozhodnutí. Ale co bude od 1. července, to zatím nikdo neví. Ona s tím souvisí digitalizace stavebního řízení. Pravdivost spekulací o tom, jaký bude mít nový stavební zákon vliv na rychlost, se ukáže až tak za dva roky. Já jsem v obecné rovině kritizoval situaci jako neprůchodnou už před řadou let. Zažil jsem původní stavební zákon ve chvíli, kdy jsem zastupoval investora. Přišel mi nefunkční a nepružný, proto jsem bojoval za změny. To se nepodařilo a myslím si, že je to veliká chyba. Můj osobní názor je, že situace asi lepší nebude.

Vidíte tedy problém v digitalizaci?

Je to jen jeden z mnoha problémů. Rozhodování o stavebním povolení se vrátilo zpátky na stavební úřady, což je v praxi pořád přenesená působnost státní správy. Chcete ten proces digitalizovat, ale nedokážete například těm úřadům zajistit hardware. Nebo já alespoň nevím, jak to udělat. To je asi špatně. Netuším, jak to bude. O území, obecně o územním plánu se má rozhodovat během veřejného projednávání v působnosti veřejné správy na úrovni krajů, měst a obcí. Stavební řízení má být ovšem ryze technicistní proces v kompetenci státní správy. A to tam chybí. Dnes máme na stole jakýsi hybrid, který do celého procesu tak trochu vtahuje starosty, ti ale vlastně nemají mít vliv. Problém spočívá v tom, že každý sleduje své zájmy. Jen stavební firmy žádný zájem nemají – kromě toho, že chtějí stavět. Vlastně to významně postihuje i stát jako investora. Uvedu příklad. Vezměte si vysokorychlostní tratě. Všichni se shodují, že jde o příklad zeleného cestování. Ale v okamžiku, kdy chcete stavět na zelené louce, tak je lidé nechtějí. Každý by chtěl jezdit rychlým vlakem, ale nikdo ho nechce za domem.