Zajímavosti kolem nás

Lofoty jsou v nepříznivém počasí zábavnější

ČTENÍ NA 7 MIN. | 17.7.2026

Většina lidí míří o prázdninách hlavně k moři. Za teplem, za sluncem a vyhřátým pískem. Co takhle obrátit dovolenou naruby? Navštívit norské Lofoty? Pro toho, kdo neměl dosud tu zkušenost, jsou Lofoty souostroví na severu Norska ležící přibližně 100 až 300 kilometrů za severním polárním kruhem. Souostroví tvoří několik hlavních ostrovů, které jsou propojeny mosty nebo tunely. Je proto snadné a pohodlné projet je všechny autem.

Lofoty se v posledních letech staly jednou z nejvyhledávanějších evropských destinací. Není divu. Patří k nejfotogeničtějším místům Evropy a kontrast dramatických horských štítů, tyrkysového moře a červených rybářských domků „rorbu“ dokáže okouzlit každého. Přesto jsou období, kdy lze souostroví poznávat téměř bez davů turistů. Ideální je konec května, spíše však červen nebo září. Nejenže bývá na nejznámějších místech podstatně méně návštěvníků, ale často se můžete vydat na túru nebo zastavit u pláže, aniž byste potkali jediného člověka. Svou roli hraje samozřejmě proměnlivé počasí i výrazně nižší ceny. Zatímco v hlavní sezoně mohou být ceny ubytování nebo půjčení automobilu téměř dvojnásobné, v červnu a v září jsou příznivější.

Když se počasí mění každou chvilku

Právě proměnlivé počasí je jedním z největších atrakcí Lofot. To, co se může zdát jako nevýhoda, se během několika minut promění v mimořádný fotografický zážitek. Stačí hodina a zataženou oblohu s deštěm a silným větrem vystřídá ostré slunce. Hory, jejichž vrcholky pokrývá i na konci června sníh, se náhle vynoří z mraků, sluneční paprsky osvítí část pobřeží nebo jediný horský svah. Takové okamžiky trvají někdy pár minut, ale právě tehdy vznikají fotografie, které by při celodenní modré obloze nikdy nevznikly. Najednou se změní barva moře, bílé pláže získají téměř karibský vzhled a tyrkysová voda láká ke koupání. Jenže zdání klame – v červnu mívá moře obvykle jen kolem 10 až 12 °C.

Lofoty jsou v nepříznivém počasí zábavnější | bignews.cz

Každá část Lofot má svou vlastní atmosféru. Chvíli projíždíte pod strmými horskými štíty, za pár kilometrů zastavíte u široké písečné pláže a o něco dál se procházíte mezi tradičními rybářskými domky. Právě proto zde platí jednoduché pravidlo – nikam nespěchat. Některá místa stojí za to navštívit několikrát. Krajina se totiž s každou změnou světla proměňuje natolik, že stejný výhled může během jediného dne působit pokaždé úplně jinak.

Kabelväg

Projeďme se krátce místy, která nelze vynechat. Když jsme na letišti vyzvedávali auto, ptali se nás kam jedeme. První zastávkou s ubytováním bylo městečko Kabelväg. Krásné místo, řekl nám pán v autopůjčovně. A měl pravdu. Plán byl takový, že se ubytujeme na dvou místech odkud budeme jezdit po všech ostrovech, abychom se zbytečně každý den nestěhovali, což se ukázalo jako dobrý nápad. Takže nejprve jsme se zabydleli v Kabelvågu. Město je považováno za kolébku lovu na tresky a jeho historie sahá více než 1000 let do minulosti. Dnes působí Kabelvåg klidně, ale po staletí šlo o jedno z nejdůležitějších rybářských center severního Norska. Právě odsud se vyvážely sušené tresky do celé Evropy. Tak hned první večer není možné vynechat čerstvé fish & chips. Pro dokreslení – Norsko je proslulé svými cenami. Fish & chips patří k těm levnějším jídlům a viděli jsme je na různých místech zhruba za 260 norských korun. Dáte-li si někde sklenku vína a k tomu espresso, vyjde vás zhruba na 220 norských korun. Když ale nakupujete v supermarketu, je vše cenově přijatelnější.

Tresky a sušení

Když jsme přijeli na konci června, překvapilo nás, že na dřevěných konstrukcích visely hlavně hlavy tresky. Teprve později jsme zjistili proč. Na Lofotech je zásadní zimní lov skrei, což je arktická treska, která sem připlouvá z Barentsova moře ke tření. Hlavní lov probíhá od ledna do začátku dubna. Tresky se vykuchají a odříznou se hlavy. Těla ryb se zavěší a suší bez soli pouze na vzduchu. Na koci května a června se usušené tresky sundají, pak se třídí a uskladní podle velikosti a kvality. Hlavy se suší zvlášť, protože se vyváží hlavně do Nigérie, kde se používají do polévek. Naopak těla sušených tresek se exportují do Itálie a částečně do Chorvatska. Sušenou tresku nechají 3 až 7 dní ve vodě, která se musí několikrát denně měnit. Ryba pak zvětší svůj objem a je připravena k přípravě tradičních italských pokrmů. Je to tradice, která sahá až do 15. století. Prakticky v každé rybářské vesnici jsou typické dřevěné konstrukce na sušení ryb.

Henningsvær

Největší dojem v okolí Kabelvägu na nás udělal Henningsvær. Rybářská vesnička se rozprostírá na několika malých ostrovech. Díky typickým norským mostům je občas nazývána Benátkami Lofot. Kromě dramatické okolní krajiny a chráněných přístavů jsou zde k vidění tradiční rybářské chaty (rorbuer), sušárny na ryby, galerie, kavárny a dílny s nejrůznějšími řemesly. Fotogenický je také fotbalový stadion uprostřed skal hned u majáku. Z okolních vrcholů se otevírají nádherné výhledy. Jen je potřeba počítat s tím, že při dešti a mlze mohou být stezky náročné a odměna v podobě panoramat se snadno schová za mraky. Kdybychom se měli rozhodnout, kam bychom se na Lofotech chtěli vrátit, byl by to právě Henningsvær.

Na konci světa…

Při přesunu směrem na jih Lofot se krajina začala nenápadně měnit. Přibylo strmých žulových štítů vystupujících přímo z moře, přibylo úzkých fjordů a ikonických rybářských vesniček s červenými domky na kůlech. Zatímco okolí Kabelvågu působí otevřeněji a klidněji, jižní část Lofot je dramatičtější téměř na každém kilometru. Přestože počasí zůstávalo proměnlivé, právě rychlé střídání slunce, deště a mraků dodávalo krajině neustále novou atmosféru. Na jihu nemůžete opomenout Nusfjord, což je jedna z nejzachovalejších rybářských osad na Lofotech. Další zastávkou byl Ramberg s obrovskou pláží, kde se každý den proháněli na prknech surfaři. Impozantní je další vesnička Hamnøy a pak také Reine. A to už bylo jen kousek na konec silnice E10, kde je také symbolický konec Lofot.

Možná jsme během devíti dnů nezažili jediný opravdu slunečný den. Přesto jsme odjížděli s pocitem, že právě díky dešti, mlze a rychle se měnícímu světlu jsme poznali Lofoty takové, jaké skutečně jsou. A právě proto bychom příště nejeli jinam ani za lepší předpovědí počasí.

i.s.