Architektura

Pragovka píše další kapitolu svého příběhu

ČTENÍ NA 6 MIN. | 1.10.2026

Není to tak dávno, kdy areál bývalé Pragovky připomínal zpustlý industriální svět. Rozlehlé výrobní haly, oprýskané betonové konstrukce, rozbitá okna a mezi nimi sem tam stopy po automobilce, která kdysi patřila k symbolům československého průmyslu. Prostě typický brownfield. Jenže opuštěné továrny mají v sobě zvláštní genius loci. Výroba z nich může vymizet, ale jejich architektura bývá natolik silná, že si o nový život doslova říká. To je také příběh E Factory, památkově chráněné budovy, která se postupně mění v nové centrum uměleckého života.

Na začátek tohoto příběhu musíme do roku 1907, kdy ve Vysočanech vznikla Pražská továrna na automobily. O dva roky později se objevuje značka Praga, která se postupně zařadí mezi nejvýznamnější československé výrobce osobních a nákladních automobilů, autobusů i vojenské techniky. Kdo by neznal legendární „vejtřasku“. Jenže E Factory má trochu jiný původ. Nevznikla totiž jako automobilová továrna, ale jako ústřední skladiště ministerstva pošt a telegrafů. Rozlehlou budovu navrhl architekt Josef Kalous a v letech 1931 až 1933 ji postavila firma Karla Skorkovského. Teprve po druhé světové válce přešla do rukou automobilky Praga a původní skladiště se stalo součástí velkého průmyslového provozu.

Pragovka píše další kapitolu svého příběhu | bignews.cz

Architektura ve tvaru písmene E

Označení E Factory není náhodné. Budovu tvoří dlouhé hlavní křídlo, ze kterého vybíhají tři příčná křídla. Při pohledu shora tak její půdorys skutečně připomíná velké písmeno E. Toto uspořádání nebylo architektonickou hříčkou, ale vycházelo z původního skladového provozu. Jednotlivá křídla umožňovala přehlednou manipulaci se zbožím, dobré dopravní napojení i dostatek denního světla uvnitř rozsáhlého objektu. Základní konstrukci tvoří železobetonový skelet s šestibokými sloupy zakončenými výraznými hřibovými hlavicemi. Pomáhají roznášet zatížení stropních desek a zároveň dnes patří k nejvýraznějším prvkům interiéru. Konstrukce, která ve třicátých letech umožnila vytvořit velké skladovací plochy s minimem vnitřních překážek, se téměř o sto let později ukázala jako velká výhoda. V otevřeném skeletu tak mohou vznikat kanceláře, galerie, obchody a další provozy. Po válce přibylo další patro a budova se postupně přizpůsobovala průmyslovému provozu. Tyto změny jsou patrné dodnes. Od roku 2003 je objekt chráněn jako kulturní památka.

Stroje nahradili umělci

Po roce 1989 začala výroba slábnout a areál Pragovky se postupně měnil v jeden z největších pražských brownfieldů. Zůstaly rozlehlé prázdné haly, které čekaly na využití. Specifická architektura občas přilákala filmaře. Po čase začali do areálu přicházet umělci, fotografové a designéři. Pořádaly se tu výstavy a kulturní akce. Brownfield tak začal žít novým životem do značné míry spontánně. I v tom je rozdíl oproti řadě podobných areálů, které se nového využití nedočkaly a ustoupily nové výstavbě.

Rekonstrukce vdechla nový život

Rekonstrukce E Factory začala podle návrhu ateliéru TaK Architects vedeného Markem Tichým. Architekti pracovali s původními konstrukcemi a materiály tak, aby zůstaly čitelné a staly se součástí nového architektonického výrazu budovy. Původní železobetonový skelet doplnily nové technické systémy, které umožňují současné využití objektu. Viditelné zůstaly sloupy s hřibovými hlavicemi, stropní konstrukce, schodiště i části povrchů nesoucí stopy dlouholetého provozu. Objekt o ploše přibližně 27 000 metrů čtverečních musel zároveň splnit současné požadavky na požární bezpečnost, akustiku, vytápění, chlazení i bezbariérový provoz. Největší předností budovy je ale samotný prostor. Vysoká okna, železobetonové sloupy a dlouhé průhledy přes jednotlivá podlaží jí dávají charakter, který by novostavba jen těžko napodobila. Přitom návštěvník nemá pocit, že stojí uprostřed nekonečné tovární haly. Díky členění budovy proniká denní světlo hluboko do interiéru.

Nové materiály doplnily ty staré

Při konverzích továren někdy vzniká pokušení vytvořit industriální atmosféru uměle – několika cihlovými obklady, černými trubkami a historickými svítidly. E Factory podobné kulisy nepotřebuje. Industriální charakter tvoří samotná konstrukce, rozměry budovy a její historie. Mezi novými materiály proto dostaly přednost ty jednoduché, které přiznávají svůj účel. Jedním z nich je pohledové zdivo z Liaporbetonu. Tvarovky nejsou zakryty omítkou a jejich přirozená struktura se stává finálním povrchem. Zdivo přitom není jen estetickým doplňkem, ale plní také požadavky na mechanickou odolnost, požární bezpečnost a akustiku. Svým syrovým výrazem navazuje na pohledový beton, aniž by se snažilo předstírat, že je součástí původní stavby. Nové materiály tak nechávají vyniknout konstrukci, která tu byla dávno před nimi.

Továrna jako základ nové čtvrti

Vyšší podlaží E Factory postupně obsazují kanceláře, zatímco přízemí se otevírá veřejnosti. Vedle galerií a uměleckých ateliérů zde vznikají prostory pro kulturní akce, gastronomii, obchody, sport i setkávání. Propojením dvorů a úpravou okolí se dříve uzavřený průmyslový objekt začíná otevírat městu. Namístě je třeba říci, že proměna E Factory je součástí podstatně většího příběhu. Přibližně dvaadvacetihektarový areál Pragovky se má podle urbanistické studie ateliéru Pavel Hnilička Architects + Planners změnit v novou městskou čtvrť s bydlením, prací, službami a veřejnými prostranstvími. Zachovány mají zůstat také další hodnotné industriální objekty včetně památkově chráněné haly číslo 19. Takže máme se na co těšit.